Jak mi babička zabila kurzor
F. Plešinger
Babička se k nám jednoho dne vydala na návštěvu, aby se podívala, co že to vlastně je, ten počítač. Pyšně jsem ji usadil vedle sebe před čtrnáctipalcovou obrazovku a začal jsem jí ukazovat, k čemu všemu že to je.
S přehledem patnáctiletého IT specialisty jsem ukazoval, že tam jde třeba psát a ona souhlasně pokyvovala hlavou a sledovala, co se děje na obrazovce. Naťukala si na klávesnici krátký vzkaz, vysvětlila mi, jak se to dělalo, když obsluhovala dálnopis a přešli jsme do kreslení. Zrovna jsem jí ukazoval nějaký geometrický tvar a vidím babičku, jak upřeně sleduje monitor a na prst si namotává kapesník. Pokračoval jsem v kreslení a v tom babička vymrštila ruku, vepředu jako kopí prst s namotaným kapesníkem. Narazila do filtru a vítězoslavně prohlásila: “Mol! Byl tam mol!” a s pocitem uspokojení se na mě podívala. “Babi…” chvíli mi trvalo, než mi to docvaklo, “to je kurzor.”
Na tomto místě je asi potřeba vysvětlit, že ač má babička velmi tuhý kořínek, tak má současně fobii z většiny tvorů, kteří mají jiný počet nohou než dvě. Když jsem tedy začal vysvětlovat: “Podívej, to je jenom kurzor od myši…” tak babička nadskočila i s židlí a doslova zaječela: “MYYYŠ?!? Tady je myš?!? Kde je myš???”
Jak se bála počítačové myši, si babička pamatuje doteď, a když může, tak to na někoho vytáhne. Tak co, budete si taky dělat srandu z toho, jak jste si omylem vyčistili zuby telefonem? :-)
Filip Plešinger
Rodiče v dračím doupěti
Hra na hrdiny (Dungeons & Dragons) baví plno lidí, ale má závažnou trhlinu. Umožní hrát za mágy, bojovníky, alchymisty...ale ne za rodiče. A s tím se musí něco udělat!
Filip Plešinger
Mrkev?!
Byl listopad, tou dobou už tma, čekal jsem před hlavním nádražím na šalinu a studená šlinda se mi neúprosně prodírala do bot. “Mrkev?” Nejistý, opatrně vyřčený dotaz mě probudil z rozjímání nad rozmočenou kaší na chodníku. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že dotyčnou nejen vůbec neznám, ale že ji rozhodně ani nechápu.
Filip Plešinger
Jirkooo... já... jáá... !!!
Jura řval jako tur. (A nebo jakoby túroval tura cestou na túru... ha!) No prostě ječel a křičel neslušná slova. Na okamžik měl i hlavu pod vodou, to pro změnu neječel nic a věřím, že v ten moment se mu možná i promítaly části života před očima. Bylo to totiž takhle:
Filip Plešinger
Drsná šikana. Brdkem.
Šrapnely úlomků z pravítek svištěly vzduchem. K zemi se snášely kusy papíru ze sešitů jako zbloudilí a zmatení výsadkáři. Hřbety učebnic při nárazech do ramen praštěly a ruce byly zabílené od křídy. Odpolední vyučování skončilo a skupina několika sedmáků zahájila ofenzívu.
Filip Plešinger
Hrátky s lukem. A proč v tom místě drhne křída... ?
Nikdy jsem z profi-luku nestřílel. Možná mi k tomu chybí profi-look, možná jen ten luk... těžko říct. Ale za to jsem se vcelku nečekaně dostal k díře, která s takovým profi-lukem měla co do činění a oprávněně vzbuzovala otázky.
Filip Plešinger
Na koncertě. Na Adama. Bez ponožky!
Měli jsme kapelu. Byla to naše kapela. A hráli jsme vlastní věci, jak se říká v mém oblíbeném Kouři. A pak mám ještě jedno oblíbené dílo, kde se tvrdí, že nejdůležitejší pomůcka ve vesmíru je ručník. Jenže i taková ponožka dokáže někdy zatraceně chybět.
Filip Plešinger
Strejdo, můžu jít s Anetkou do křoví?
Moje sestra má dvě nádherné děti. Markétku a Ondru. Tehdy jim bylo čtyři a šest let. Při každé návštěvě si ze mě dělali prolízačku, přesně ve stylu “Huá, stuejda! Budeme uádit!”. Občas to stálo za to.
Filip Plešinger
Bubalouch nebubalouch
Víte, kdo to je Bubalouch? Pokusím se to přiblížit, i když těžko říct, jak to půjde bez velkých, starých kamen.
Filip Plešinger
Jak se vaří rýže?
Někdy zhruba během druhého ročníku na průmyslovce nade mnou začala strmě vycházet (pravda, pouze dočasně) kulinářská hvězda. Bylo totiž potřeba, abychom si s bratrem začali o víkendech vařit. A tak jsme se u toho střídali. On se naučil palačinky a já jsem dělal různé více či méně zdařilé experimenty na téma “sójové maso”. A pokud se zrovna nechtělo nikomu z nás dvou, dělali jsme si nudle s mákem.
Filip Plešinger
Slova silnější než meč aneb poslední bitka s bratrem
Není to zřejmě vždy s těmi slovy jen tak. Je to o protistranách dialogu, o umění šermovat slovy. Nebo v horším případě o umění šermovat rukama či nohama. A je dobře, když to nakonec není zas tak vážné a když se člověk může tomu šermování aspoň trochu zasmát.
Filip Plešinger
Návštěva
(Letní povídka pro Víkend MF DNES) Slabý vítr si pohrával s meruňkou, laškoval s jejími lístky a plody pod větvemi pomalu nabíraly barvu slunce pozdního odpoledne. Na cestičcce stál Laďa, spokojeně přemítal o obloze a konví kropil záhonky. Pár kroků za ním se motala Alenka s menší konví a kropila, co jí přišlo do cesty - cestičku, mrkev nebo tatínkovy boty. Nebylo to tak zajímavé jako honit se se starší sestrou Lídou, jenže ta pomáhá vařit mamince. A tak ona, pro změnu, pomáhá tatínkovi. Tak je to správně.
Filip Plešinger
Ťukání na sklo
(Letní povídka pro Víkend MF DNES)Na obloze se líně převalovaly ovce, do nosu voněl čerstvý chleba od pekaře v ulici a Božka se loudala s konví podmáslí domů. Bylo léto, kamínky tlačily do bosých chodidel a vítr ji šimral ve vlasech. Na kraji Nové ulice se v ní probudil divoch, barevně pomalovaný indián s čelenkou.