Jirkooo... já... jáá... !!!
F. Plešinger
V Jeseníkách bylo přes metr sněhu. Byli jsme na chatě, vystrčené do svahu v lesích daleko od civilizace. Ta chata byla tak daleko, že k ní nedotekl ani plyn, ani voda, ani elektřina. Jen potok se vlnil kus pod ní a vyřezával do bílých duchen černého, ospale zurčícího hada.
První dny probíhaly idylicky. S Jurou jsme ráno vyrazili někam na běžky a Káča zůstala v chatě a věnovala se dceři, čtyřleté Aničce, a Vendulce, Ančiné kamarádce. A abychom se trochu prostřídali a Káča si to taky trochu užila, změnili jsme třetího rána sestavu.
Zapnul jsem si do postroje Norwika (zapůjčeného malamuta) a vyrazili jsme s Káčou na celý den pryč. Krajina utíkala za záda a občas se někdo z nás vyválel ve sněhu, když si Norwik všiml stop od srny, nebo když dostal žízeň a bez varování skočil do potoka napít se vody.
Někdy tou dobou si Jura říkal, jak je to s Aničkou i Vendulkou v pohodě. Však ve čtyřech letech, to už jsou velké holky a vedle chaty s nimi plácal sněhuláka.
A tak plácali, plácali a od Vendulky se najednou ozvalo takové dost nešťastné zakňourání: “Jirkooo…” V očích měla bezradný výraz. Byl to už třetí den a Jura věděl, že nebude radno tento ukazatel podceňovat. Začal z Vendulky strhávat kombinézu, že to třeba ještě na ten záchod stihnou… a… a nestihli.
Co se dá dělat. Ohřál na kamnech vodu, umyl Vendulku, vypral ji oblečení a šli pokračovat se sněhulákem. A tak zase plácali a Jura přemítal, jak by se dal vylepšit sněhový tobogán za chatou, když se ozvalo podruhé, opět stejně bezradné: “Jirkooo...” Jura v předtuše pohromy skočil ukázkovou rybičku, strhl z Vendulky kombinézu... a… a opět pozdě.
Jura je kliďas. Není prchlivý, není agresivní a už vůbec není mstivý. Ale před sebou měl Vendulku, kterou potřeboval umýt a o pár metrů vedle byl potok a tůňka. Zvedl Vendulku za ruce. Když poznala, k čemu se schyluje, začala ječet. Prodral se s ní závějí k tůňce. Když ji ponořil a vyráchal ve vodě, začaly prý na hřebenu padat stromy.
A tak jsme se s Káčou vraceli zpátky z výletu. Trochu jsme zatměli a Norwik na nás svítil očima. V chatě byla příjemná idylka praskajícího dřeva. A Jura vyprávěl. A dostal od Káči pěkný “kartáč”.
Bylo kolem dvanácté v noci, kopli jsme do sebe panáka slivovice a šli jsme se umýt. Umýt se, to znamenalo vysvléct se, přejít bosky ve sněhu asi dvacet metrů k potoku, tam se co nejrychleji opláchnout ledovou vodou, usušit se a jít ve sněhu zpátky. A tu noc měl Jura, někdy také přezdívaný Pulec, bohatší program : “Víš, jak jsem tam tu Vendulu namočil celou, tak to jsem fakt neměl dělat. A tak si tam teď musím vlízt taky. Celej. I s hlavou.”
(Odjezd z oné chaty domů je zaznamenán v článku Bubalouch nebubalouch)
Filip Plešinger
Rodiče v dračím doupěti
Hra na hrdiny (Dungeons & Dragons) baví plno lidí, ale má závažnou trhlinu. Umožní hrát za mágy, bojovníky, alchymisty...ale ne za rodiče. A s tím se musí něco udělat!
Filip Plešinger
Mrkev?!
Byl listopad, tou dobou už tma, čekal jsem před hlavním nádražím na šalinu a studená šlinda se mi neúprosně prodírala do bot. “Mrkev?” Nejistý, opatrně vyřčený dotaz mě probudil z rozjímání nad rozmočenou kaší na chodníku. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že dotyčnou nejen vůbec neznám, ale že ji rozhodně ani nechápu.
Filip Plešinger
Jak mi babička zabila kurzor
Mojí babičce bude v únoru devadesát. Teda, bude jí devadesát, pokud nebude hopsat, kde nemá, a nezlomí si k tomu ramenu ještě něco dalšího. Je neskutečné, jak si při tom všem dělá srandu sama ze sebe. Jednu věc mi připomněla nedávno (ano, moje skoro devadesátiletá babička mi připomněla...). A o tu se podělím.
Filip Plešinger
Drsná šikana. Brdkem.
Šrapnely úlomků z pravítek svištěly vzduchem. K zemi se snášely kusy papíru ze sešitů jako zbloudilí a zmatení výsadkáři. Hřbety učebnic při nárazech do ramen praštěly a ruce byly zabílené od křídy. Odpolední vyučování skončilo a skupina několika sedmáků zahájila ofenzívu.
Filip Plešinger
Hrátky s lukem. A proč v tom místě drhne křída... ?
Nikdy jsem z profi-luku nestřílel. Možná mi k tomu chybí profi-look, možná jen ten luk... těžko říct. Ale za to jsem se vcelku nečekaně dostal k díře, která s takovým profi-lukem měla co do činění a oprávněně vzbuzovala otázky.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...