Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Slova silnější než meč aneb poslední bitka s bratrem

Není to zřejmě vždy s těmi slovy jen tak. Je to o protistranách dialogu, o umění šermovat slovy. Nebo v horším případě o umění šermovat rukama či nohama. A je dobře, když to nakonec není zas tak vážné a když se člověk může tomu šermování aspoň trochu zasmát.  

F. Plešinger

Ale zpět k nadpisu. On mi to můj o pět let starší bratr vytmavil vcelku záhy, když mi byly tak čtyři roky. Dostali jsme napůl žvýkačku. No, samozřejmě, že ji strčil do pusy celou a mně dal jen obal s tím, že když řeknu tomu loupežníkovi s bambitkou, tak že mi vykouzlí novou. Přišlo mi to divné, prosit o něco papírek, ale tím to asi tak skončilo. A z toho přišel prvotní, zásadní poznatek: ty máš svaly a já... ehm.

Oni ti starší bráchové jsou zpravidla silnější, a tak ti mladší bráchové musí být pro změnu chytřejší, rychlejší a vynalézavější. Jsou broušeni v diplomacii a kladení pastí. Během několika následujících let jsem si mohl ověřit, že slova, ano, slova dokážou skutečně hodně, hlavně když člověk mluví blbosti. Taky jsem si u různých lidí ověřil, že proti hrubé fyzické síle si s těmi slovy vždy nevystačím a začal jsem napůl tajně navštěvovat tae-kwon-do. K poznatku o slovech se přidal poznatek o špičce nohy před obličejem protistrany. Funguje to! Psychika, to je věc.

A tak se konečně dostávám k té poslední rvačce. Byl jsem prvním rokem na průmyslovce, bratr tou dobou na vysoké škole a bylo takové poklidné sobotní dopoledne. Zpracovával jsem technický výkres hřídele, tehdy ještě tuší, a všechno vypadalo, že bych to měl do poledne stihnout. Už ani nevím, co to bylo, ale bratr mě něčím dost nehorázně naštval. Tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu mu něco menšího provést. Smeták, nastražený na horní hraně dveří, byl už okoukaná záležitost. Chtělo to něco nového a lepšího. Vzal jsem naležato papír a vyrobil z něj ceduli:

“Ústav pro mentálně choré. Vstup pouze v přezůvkách!”

a dokreslil jsem k tomu bačkory. Vydal jsem se s ní potichu na druhou stranu bytu, přímo ke dveřím jeho pokoje. Byly zavřené. Využil jsem klíčovou dírku a nakoukl jedním okem dovnitř. Bratr seděl u stolu a něco četl. Byl celý nastražený, napnutý, ani se nehnul, připravený vystartovat ke dveřím. Zvedl jsem se a na zdrsněné sklo jsem mu isolepou přilepil ceduli, která vyznačovala můj tehdejší postoj k místnosti, kterou obýval a odkráčel jsem zpět k výkresu.

Netrvalo dlouho, cvakly dveře a bratr ráznými kroky vpochodoval ke mě do pokoje. Ani jsem nestihl otočit hlavu s nevinným výrazem “tak co si vyrobíme na oběd?” a doprostřed rysu mi rukou naplácl papírovou ceduli. Naplácl ji tak “úspěšně”, že všechna nezaschlá tuš se rozmázla po zbytku výkresu. Následovalo zjištění, že bratr neprojevuje jakoukoliv lítost nad zničením mojí práce do školy. Že by se tomu klidně i zasmál, kdyby na to měl čas. Neměl na to čas. Tehdy mi došly slova a vrhl jsem se na něj. Bylo to celkem rychlé. Při jednom z prvních zásahů jsem mu prorazil ret a bratrovy ruce, vždy jako svěráky, přišly pozdě.

To bylo naposledy, co jsme se kdy prali. Zjistili jsme, že už jsme na tohle trochu staří. Získali jsme zkušenosti, trochu jsme zmoudřeli a bratr mi koupil knihu o programování. Tehdy by mě sotva napadlo, že se tomu budu s odstupem necelých dvaceti let smát. Ale přece - jsme už velcí.

Poznámka pro rodiče, kteří mají dva malé, ale různě staré syny: Nedávejte, nedávejte jim nikdy napůl žvýkačku! Vidíte, kam to pak vede?!


Poznámka pro ty dva, kteří přispěli do diskuze mého prvního článku Ťukání na sklo: Moc Vám oběma děkuji. Ještě jsem si nezařídil účet pro to, abych mohl reagovat přímo v diskuzi. Ale chystám se na to!
 

Autor: Filip Plešinger | sobota 17.8.2013 9:00 | karma článku: 9,75 | přečteno: 542x
  • Další články autora

Filip Plešinger

Rodiče v dračím doupěti

Hra na hrdiny (Dungeons & Dragons) baví plno lidí, ale má závažnou trhlinu. Umožní hrát za mágy, bojovníky, alchymisty...ale ne za rodiče. A s tím se musí něco udělat!

14.8.2020 v 22:15 | Karma: 7,95 | Přečteno: 231x | Diskuse| Hobby

Filip Plešinger

Mrkev?!

Byl listopad, tou dobou už tma, čekal jsem před hlavním nádražím na šalinu a studená šlinda se mi neúprosně prodírala do bot. “Mrkev?” Nejistý, opatrně vyřčený dotaz mě probudil z rozjímání nad rozmočenou kaší na chodníku. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že dotyčnou nejen vůbec neznám, ale že ji rozhodně ani nechápu.

27.4.2014 v 9:00 | Karma: 8,53 | Přečteno: 436x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Jak mi babička zabila kurzor

Mojí babičce bude v únoru devadesát. Teda, bude jí devadesát, pokud nebude hopsat, kde nemá, a nezlomí si k tomu ramenu ještě něco dalšího. Je neskutečné, jak si při tom všem dělá srandu sama ze sebe. Jednu věc mi připomněla nedávno (ano, moje skoro devadesátiletá babička mi připomněla...). A o tu se podělím.

12.1.2014 v 10:30 | Karma: 25,49 | Přečteno: 1479x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Jirkooo... já... jáá... !!!

Jura řval jako tur. (A nebo jakoby túroval tura cestou na túru... ha!) No prostě ječel a křičel neslušná slova. Na okamžik měl i hlavu pod vodou, to pro změnu neječel nic a věřím, že v ten moment se mu možná i promítaly části života před očima. Bylo to totiž takhle:

30.11.2013 v 8:30 | Karma: 8,91 | Přečteno: 451x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Drsná šikana. Brdkem.

Šrapnely úlomků z pravítek svištěly vzduchem. K zemi se snášely kusy papíru ze sešitů jako zbloudilí a zmatení výsadkáři. Hřbety učebnic při nárazech do ramen praštěly a ruce byly zabílené od křídy. Odpolední vyučování skončilo a skupina několika sedmáků zahájila ofenzívu.

26.10.2013 v 9:10 | Karma: 11,42 | Přečteno: 562x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Hrátky s lukem. A proč v tom místě drhne křída... ?

Nikdy jsem z profi-luku nestřílel. Možná mi k tomu chybí profi-look, možná jen ten luk... těžko říct. Ale za to jsem se vcelku nečekaně dostal k díře, která s takovým profi-lukem měla co do činění a oprávněně vzbuzovala otázky.

12.10.2013 v 8:00 | Karma: 6,29 | Přečteno: 301x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Na koncertě. Na Adama. Bez ponožky!

Měli jsme kapelu. Byla to naše kapela. A hráli jsme vlastní věci, jak se říká v mém oblíbeném Kouři. A pak mám ještě jedno oblíbené dílo, kde se tvrdí, že nejdůležitejší pomůcka ve vesmíru je ručník. Jenže i taková ponožka dokáže někdy zatraceně chybět.

28.9.2013 v 8:00 | Karma: 7,31 | Přečteno: 395x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Strejdo, můžu jít s Anetkou do křoví?

Moje sestra má dvě nádherné děti. Markétku a Ondru. Tehdy jim bylo čtyři a šest let. Při každé návštěvě si ze mě dělali prolízačku, přesně ve stylu “Huá, stuejda! Budeme uádit!”. Občas to stálo za to.

21.9.2013 v 8:00 | Karma: 18,15 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Bubalouch nebubalouch

Víte, kdo to je Bubalouch? Pokusím se to přiblížit, i když těžko říct, jak to půjde bez velkých, starých kamen.

14.9.2013 v 8:00 | Karma: 10,55 | Přečteno: 281x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Jak se vaří rýže?

Někdy zhruba během druhého ročníku na průmyslovce nade mnou začala strmě vycházet (pravda, pouze dočasně) kulinářská hvězda. Bylo totiž potřeba, abychom si s bratrem začali o víkendech vařit. A tak jsme se u toho střídali. On se naučil palačinky a já jsem dělal různé více či méně zdařilé experimenty na téma “sójové maso”. A pokud se zrovna nechtělo nikomu z nás dvou, dělali jsme si nudle s mákem.

7.9.2013 v 7:30 | Karma: 15,05 | Přečteno: 736x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Návštěva

(Letní povídka pro Víkend MF DNES) Slabý vítr si pohrával s meruňkou, laškoval s jejími lístky a plody pod větvemi pomalu nabíraly barvu slunce pozdního odpoledne. Na cestičcce stál Laďa, spokojeně přemítal o obloze a konví kropil záhonky. Pár kroků za ním se motala Alenka s menší konví a kropila, co jí přišlo do cesty - cestičku, mrkev nebo tatínkovy boty. Nebylo to tak zajímavé jako honit se se starší sestrou Lídou, jenže ta pomáhá vařit mamince. A tak ona, pro změnu, pomáhá tatínkovi. Tak je to správně.

10.8.2013 v 18:35 | Karma: 9,98 | Přečteno: 306x | Diskuse| Ostatní

Filip Plešinger

Ťukání na sklo

(Letní povídka pro Víkend MF DNES)Na obloze se líně převalovaly ovce, do nosu voněl čerstvý chleba od pekaře v ulici a Božka se loudala s konví podmáslí domů. Bylo léto, kamínky tlačily do bosých chodidel a vítr ji šimral ve vlasech. Na kraji Nové ulice se v ní probudil divoch, barevně pomalovaný indián s čelenkou.

3.8.2013 v 21:42 | Karma: 11,96 | Přečteno: 506x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 13
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 571x
Převážně zvědavý.

Seznam rubrik