Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mrkev?!

27. 04. 2014 9:00:00
Byl listopad, tou dobou už tma, čekal jsem před hlavním nádražím na šalinu a studená šlinda se mi neúprosně prodírala do bot. “Mrkev?” Nejistý, opatrně vyřčený dotaz mě probudil z rozjímání nad rozmočenou kaší na chodníku. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že dotyčnou nejen vůbec neznám, ale že ji rozhodně ani nechápu.
 F. Plešinger

Usoudil jsem, že to asi nebylo myšlené na mě, otočil jsem hlavu o čtyřicet pět stupňů doleva a upřel zrak na nádražní hodiny. Tahle finta zpravidla funguje. Přece jen, po hlavním nádraží se pohybuje kde kdo. Ale hlava se nedala odbýt. Opět mi vlezla do zorného pole, nasadila zkoumavý výraz a zkusila to znovu. Tentokrát už více neodbytně: “Mrkev?!”

Snažil jsem se přijít na to, co by to mohlo znamenat. Nejkratší věta, kterou znám a která je spojená s kořenovou zeleninou, je: “Do řepy?” Tuto větu jsme používali s bratrem, když chtěl jeden druhému dát do řepy. Ale dotyčná nevypadala jako můj bratr, nevypadala ani agresivně a navíc ta mrkev... A pak mi to pomalu začalo docházet.

Ten samý rok, někdy v létě, jsem byl na návštěvě v Telči. Návštěva neprobíhala zrovna podle plánu. Obzvlášť po té, co jsem se pokusil coby dlouhovlasá účastnice hudebního kurzu přespat na dívčím internátu. Zkušenou vychovatelkou jsem byl záhy vyhozen a tak jsem do rána klepal kosu na břehu rybníka.

Ale zpět k mrkvi. Cesta k ní vede ještě drobnou oklikou - přes kedlubny. Já mám totiž kedlubny k smrti rád. A protože jsem to krušné ráno v Telči měl právě narozeniny, bylo mi dvacet, tak jsem měl být obdarován kedlubnou. Ovšem co čert nechtěl, v Zelenině kedlubny nebyly a tak jsem dostal v červeném průsvitném sáčku dvě kila mrkve.

Před polednem jsem s baťůžkem na zádech a igelitkou v ruce nasedl do vlaku domů. Seděl jsem v prázdném vagonu, vedle sebe mrkev, když v tom se dovnitř nahrnula skupina lidí. Z rozhovoru bylo jasné, že si to šinou na nějakou vodu.

Dal jsem se s nimi do řeči, a protože jsem měl tenkrát velmi živé vzpomínky na sjíždění chorvatské Cetiny, barvitě jsem jim popisoval, co se kde a jak dělo a co z toho nakonec bylo. A samozřejmě, že jsem jim nabízel mrkev, kdykoliv jsem si na to vzpomněl. Cesta ubíhala, mrkev mizela a vodáci se odpojili svým směrem na Sázavu a já svým směrem do Brna. Od té doby jsem už o nich neslyšel.

Natažený ukazovák mířil na mě a do cinkání šalin vítězně zaznělo: “Mrkev!!!” Teď už to nebylo jako dotaz, ale jako naprosto zřejmá a evidentní věc. Konečně už mi to bylo jasné taky, jasné jako facka. Vím, kdo je Mrkev!

Autor: Filip Plešinger | neděle 27.4.2014 9:00 | karma článku: 7.64 | přečteno: 422x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co. Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

20.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 255 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 486 | Diskuse

Václav Toman

Revoluční metoda na prokrastinaci ve 2 krocích

Doba čtení: 4 minut V dnešním článku vám přináším revoluční metodu, jak NAVŽDY zvládnout prokrastinaci - tedy chronické odkládání věcí na později - a to jen ve dvou krocích. Tak se držte, je to tady:

20.11.2017 v 8:07 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 206 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Třetí listopadová neděle je Světovým dnem vzpomínky na oběti dopravních nehod

Je sychravo pro tělo i duši a dnes dvojnásob. Pozůstalí nezapomenou nikdy, to zkrátka nelze. Nejde o jitření bolesti, ale o to, že připomínky děláme pro vážnost věci. Kéž tohle oznámení zní odevšad z médií a nutí nás jít do sebe.

19.11.2017 v 23:43 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 95 | Diskuse

Libuse Palkova

Bůh je slovo pro-já nevím

Bůh nestvořil člověka, jak tvrdí některé pohádky pro dospělé, ale člověk stvořil Boha, když si nevěděl rady s některými záhadami, třeba s vysvětlením přírodních jevů.

19.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 549 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.