Mojí babičce bude v únoru devadesát. Teda, bude jí devadesát, pokud nebude hopsat, kde nemá, a nezlomí si k tomu ramenu ještě něco dalšího. Je neskutečné, jak si při tom všem dělá srandu sama ze sebe. Jednu věc mi připomněla nedávno (ano, moje skoro devadesátiletá babička mi připomněla...). A o tu se podělím.
F. Plešinger
Babička se k nám jednoho dne vydala na návštěvu, aby se podívala, co že to vlastně je, ten počítač. Pyšně jsem ji usadil vedle sebe před čtrnáctipalcovou obrazovku a začal jsem jí ukazovat, k čemu všemu že to je.
S přehledem patnáctiletého IT specialisty jsem ukazoval, že tam jde třeba psát a ona souhlasně pokyvovala hlavou a sledovala, co se děje na obrazovce. Naťukala si na klávesnici krátký vzkaz, vysvětlila mi, jak se to dělalo, když obsluhovala dálnopis a přešli jsme do kreslení. Zrovna jsem jí ukazoval nějaký geometrický tvar a vidím babičku, jak upřeně sleduje monitor a na prst si namotává kapesník. Pokračoval jsem v kreslení a v tom babička vymrštila ruku, vepředu jako kopí prst s namotaným kapesníkem. Narazila do filtru a vítězoslavně prohlásila: “Mol! Byl tam mol!” a s pocitem uspokojení se na mě podívala. “Babi…” chvíli mi trvalo, než mi to docvaklo, “to je kurzor.”
Na tomto místě je asi potřeba vysvětlit, že ač má babička velmi tuhý kořínek, tak má současně fobii z většiny tvorů, kteří mají jiný počet nohou než dvě. Když jsem tedy začal vysvětlovat: “Podívej, to je jenom kurzor od myši…” tak babička nadskočila i s židlí a doslova zaječela: “MYYYŠ?!? Tady je myš?!? Kde je myš???”
Jak se bála počítačové myši, si babička pamatuje doteď, a když může, tak to na někoho vytáhne. Tak co, budete si taky dělat srandu z toho, jak jste si omylem vyčistili zuby telefonem? :-)
