Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Drsná šikana. Brdkem.

26. 10. 2013 9:10:00
Šrapnely úlomků z pravítek svištěly vzduchem. K zemi se snášely kusy papíru ze sešitů jako zbloudilí a zmatení výsadkáři. Hřbety učebnic při nárazech do ramen praštěly a ruce byly zabílené od křídy. Odpolední vyučování skončilo a skupina několika sedmáků zahájila ofenzívu.
 F. Plešinger

Je to fuška, řekl jsem si a na rameno mi s typickým žuchnutím dopadla houba nasáklá vodou. Křídová břečka se mi rozcákla po obličeji a po zádech. Sám proti sedmi. Největší silák ze třídy, ale proti přesile. Přesile žabařů. Já vám ukážu, cha!

A tak jsem ukazoval, ale málo. Spolužáci k sobě přirazili dvě lavice a povalili mě na záda. Dva mi chytli jednu ruku, dva druhou. Tehdy jsem ještě neovládal tae-kwon-do, takže jsem nemohl udělovat kopy.

Sice jsem byl nejsilnější, ale spolužáci na to asi zapomněli, a tak mě přeprali. Bezmocně jsem sledoval, fixován zády k lavici, jak mi chytají nohy. Stáhli mi jednu ponožku a pak druhou. Prostě tlupa žáků s mentalitou hejna slepic. Snažil jsem se vysmeknout, ale ani to s nimi nehlo. A jak jsem měl stažené ponožky, tak ten poslední, sedmý, ne zrovna dvakrát bystrý člověk, vytáhl odněkud špendlík a zarazil mi ho hluboko do bříška palce. “Auuu!” Hrozně se u toho smáli. Pak do druhého prstu, do třetího...”Jauvajs!” Nevěřil jsem svým očím a bezmocně jsem zíral k chodidlům, jak se špendlík zabodává do třetího prstu.

Stále jsem zíral k chodidlům na ty zabodávající se špendlíky. Dívám se na levou nohu, holé prsty čouhají směrem nahoru, pak koukám na pravou nohu, ta mi taky čouhá z pod peřiny a vidím psí hlavu, jak se snaží nějak pohodlněji z boku zakousnout do mých prstů (COŽE?) a... rrrr... teď se jí to podařilo, “Jau!!!” a ano, teď je pes sebral pěkně bokem mordy všechny naráz. Pět špendlíků mi zajelo do nohy současně. A pes u toho rozvěrně vrtěl zadkem. “Brdku! Brdku!!! Nech toho!”

Brdek, zlatá kokršpanělka - původním jménem Borey - na mě vesele koulel očima, pustil moji oslintanou nohu, oběhl postel, vyskočil tlapama na okraj a začal se mi za radostného “chrochro” natahovat s pleskajícím jazykem k obličeji. “Brdku, nech mě spát,” odstrčil jsem ho z postele a schoval hlavu pod polštář.

Brdek nepřestával a dobýval se mi pod polštářem k obličeji. Opustil jsem hájenou pozici, zvedl hlavu a vydal povel: ”Brdku, jídlo!” Pes poslušně odběhl do kuchyně. A vzápětí se ozvalo: “Brdku, no tak, běž vzbudit Filipa!” Proti tomu jsem už byl naprosto bezbranný. Brdek se na mě vrhnul a vynoroval mě z postele jak nějakého prašivého jezevce.

Autor: Filip Plešinger | sobota 26.10.2013 9:10 | karma článku: 10.70 | přečteno: 549x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co. Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

20.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 287 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 503 | Diskuse

Václav Toman

Revoluční metoda na prokrastinaci ve 2 krocích

Doba čtení: 4 minut V dnešním článku vám přináším revoluční metodu, jak NAVŽDY zvládnout prokrastinaci - tedy chronické odkládání věcí na později - a to jen ve dvou krocích. Tak se držte, je to tady:

20.11.2017 v 8:07 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 214 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Třetí listopadová neděle je Světovým dnem vzpomínky na oběti dopravních nehod

Je sychravo pro tělo i duši a dnes dvojnásob. Pozůstalí nezapomenou nikdy, to zkrátka nelze. Nejde o jitření bolesti, ale o to, že připomínky děláme pro vážnost věci. Kéž tohle oznámení zní odevšad z médií a nutí nás jít do sebe.

19.11.2017 v 23:43 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 95 | Diskuse

Libuse Palkova

Bůh je slovo pro-já nevím

Bůh nestvořil člověka, jak tvrdí některé pohádky pro dospělé, ale člověk stvořil Boha, když si nevěděl rady s některými záhadami, třeba s vysvětlením přírodních jevů.

19.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 557 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.