Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mrkev?!

27. 04. 2014 9:00:00
Byl listopad, tou dobou už tma, čekal jsem před hlavním nádražím na šalinu a studená šlinda se mi neúprosně prodírala do bot. “Mrkev?” Nejistý, opatrně vyřčený dotaz mě probudil z rozjímání nad rozmočenou kaší na chodníku. Podíval jsem se před sebe a zjistil, že dotyčnou nejen vůbec neznám, ale že ji rozhodně ani nechápu.
 F. Plešinger

Usoudil jsem, že to asi nebylo myšlené na mě, otočil jsem hlavu o čtyřicet pět stupňů doleva a upřel zrak na nádražní hodiny. Tahle finta zpravidla funguje. Přece jen, po hlavním nádraží se pohybuje kde kdo. Ale hlava se nedala odbýt. Opět mi vlezla do zorného pole, nasadila zkoumavý výraz a zkusila to znovu. Tentokrát už více neodbytně: “Mrkev?!”

Snažil jsem se přijít na to, co by to mohlo znamenat. Nejkratší věta, kterou znám a která je spojená s kořenovou zeleninou, je: “Do řepy?” Tuto větu jsme používali s bratrem, když chtěl jeden druhému dát do řepy. Ale dotyčná nevypadala jako můj bratr, nevypadala ani agresivně a navíc ta mrkev... A pak mi to pomalu začalo docházet.

Ten samý rok, někdy v létě, jsem byl na návštěvě v Telči. Návštěva neprobíhala zrovna podle plánu. Obzvlášť po té, co jsem se pokusil coby dlouhovlasá účastnice hudebního kurzu přespat na dívčím internátu. Zkušenou vychovatelkou jsem byl záhy vyhozen a tak jsem do rána klepal kosu na břehu rybníka.

Ale zpět k mrkvi. Cesta k ní vede ještě drobnou oklikou - přes kedlubny. Já mám totiž kedlubny k smrti rád. A protože jsem to krušné ráno v Telči měl právě narozeniny, bylo mi dvacet, tak jsem měl být obdarován kedlubnou. Ovšem co čert nechtěl, v Zelenině kedlubny nebyly a tak jsem dostal v červeném průsvitném sáčku dvě kila mrkve.

Před polednem jsem s baťůžkem na zádech a igelitkou v ruce nasedl do vlaku domů. Seděl jsem v prázdném vagonu, vedle sebe mrkev, když v tom se dovnitř nahrnula skupina lidí. Z rozhovoru bylo jasné, že si to šinou na nějakou vodu.

Dal jsem se s nimi do řeči, a protože jsem měl tenkrát velmi živé vzpomínky na sjíždění chorvatské Cetiny, barvitě jsem jim popisoval, co se kde a jak dělo a co z toho nakonec bylo. A samozřejmě, že jsem jim nabízel mrkev, kdykoliv jsem si na to vzpomněl. Cesta ubíhala, mrkev mizela a vodáci se odpojili svým směrem na Sázavu a já svým směrem do Brna. Od té doby jsem už o nich neslyšel.

Natažený ukazovák mířil na mě a do cinkání šalin vítězně zaznělo: “Mrkev!!!” Teď už to nebylo jako dotaz, ale jako naprosto zřejmá a evidentní věc. Konečně už mi to bylo jasné taky, jasné jako facka. Vím, kdo je Mrkev!

Autor: Filip Plešinger | neděle 27.4.2014 9:00 | karma článku: 7.64 | přečteno: 420x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 544 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 19.81 | Přečteno: 548 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 307 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.