- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
F. Plešinger
V Jeseníkách bylo přes metr sněhu. Byli jsme na chatě, vystrčené do svahu v lesích daleko od civilizace. Ta chata byla tak daleko, že k ní nedotekl ani plyn, ani voda, ani elektřina. Jen potok se vlnil kus pod ní a vyřezával do bílých duchen černého, ospale zurčícího hada.
První dny probíhaly idylicky. S Jurou jsme ráno vyrazili někam na běžky a Káča zůstala v chatě a věnovala se dceři, čtyřleté Aničce, a Vendulce, Ančiné kamarádce. A abychom se trochu prostřídali a Káča si to taky trochu užila, změnili jsme třetího rána sestavu.
Zapnul jsem si do postroje Norwika (zapůjčeného malamuta) a vyrazili jsme s Káčou na celý den pryč. Krajina utíkala za záda a občas se někdo z nás vyválel ve sněhu, když si Norwik všiml stop od srny, nebo když dostal žízeň a bez varování skočil do potoka napít se vody.
Někdy tou dobou si Jura říkal, jak je to s Aničkou i Vendulkou v pohodě. Však ve čtyřech letech, to už jsou velké holky a vedle chaty s nimi plácal sněhuláka.
A tak plácali, plácali a od Vendulky se najednou ozvalo takové dost nešťastné zakňourání: “Jirkooo…” V očích měla bezradný výraz. Byl to už třetí den a Jura věděl, že nebude radno tento ukazatel podceňovat. Začal z Vendulky strhávat kombinézu, že to třeba ještě na ten záchod stihnou… a… a nestihli.
Co se dá dělat. Ohřál na kamnech vodu, umyl Vendulku, vypral ji oblečení a šli pokračovat se sněhulákem. A tak zase plácali a Jura přemítal, jak by se dal vylepšit sněhový tobogán za chatou, když se ozvalo podruhé, opět stejně bezradné: “Jirkooo...” Jura v předtuše pohromy skočil ukázkovou rybičku, strhl z Vendulky kombinézu... a… a opět pozdě.
Jura je kliďas. Není prchlivý, není agresivní a už vůbec není mstivý. Ale před sebou měl Vendulku, kterou potřeboval umýt a o pár metrů vedle byl potok a tůňka. Zvedl Vendulku za ruce. Když poznala, k čemu se schyluje, začala ječet. Prodral se s ní závějí k tůňce. Když ji ponořil a vyráchal ve vodě, začaly prý na hřebenu padat stromy.
A tak jsme se s Káčou vraceli zpátky z výletu. Trochu jsme zatměli a Norwik na nás svítil očima. V chatě byla příjemná idylka praskajícího dřeva. A Jura vyprávěl. A dostal od Káči pěkný “kartáč”.
Bylo kolem dvanácté v noci, kopli jsme do sebe panáka slivovice a šli jsme se umýt. Umýt se, to znamenalo vysvléct se, přejít bosky ve sněhu asi dvacet metrů k potoku, tam se co nejrychleji opláchnout ledovou vodou, usušit se a jít ve sněhu zpátky. A tu noc měl Jura, někdy také přezdívaný Pulec, bohatší program : “Víš, jak jsem tam tu Vendulu namočil celou, tak to jsem fakt neměl dělat. A tak si tam teď musím vlízt taky. Celej. I s hlavou.”
(Odjezd z oné chaty domů je zaznamenán v článku Bubalouch nebubalouch)
Další články autora |
Krasická, Prostějov
3 300 000 Kč