Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jirkooo... já... jáá... !!!

30. 11. 2013 8:30:00
Jura řval jako tur. (A nebo jakoby túroval tura cestou na túru... ha!) No prostě ječel a křičel neslušná slova. Na okamžik měl i hlavu pod vodou, to pro změnu neječel nic a věřím, že v ten moment se mu možná i promítaly části života před očima. Bylo to totiž takhle:
 F. Plešinger

V Jeseníkách bylo přes metr sněhu. Byli jsme na chatě, vystrčené do svahu v lesích daleko od civilizace. Ta chata byla tak daleko, že k ní nedotekl ani plyn, ani voda, ani elektřina. Jen potok se vlnil kus pod ní a vyřezával do bílých duchen černého, ospale zurčícího hada.

První dny probíhaly idylicky. S Jurou jsme ráno vyrazili někam na běžky a Káča zůstala v chatě a věnovala se dceři, čtyřleté Aničce, a Vendulce, Ančiné kamarádce. A abychom se trochu prostřídali a Káča si to taky trochu užila, změnili jsme třetího rána sestavu.

Zapnul jsem si do postroje Norwika (zapůjčeného malamuta) a vyrazili jsme s Káčou na celý den pryč. Krajina utíkala za záda a občas se někdo z nás vyválel ve sněhu, když si Norwik všiml stop od srny, nebo když dostal žízeň a bez varování skočil do potoka napít se vody.

Někdy tou dobou si Jura říkal, jak je to s Aničkou i Vendulkou v pohodě. Však ve čtyřech letech, to už jsou velké holky a vedle chaty s nimi plácal sněhuláka.

A tak plácali, plácali a od Vendulky se najednou ozvalo takové dost nešťastné zakňourání: “Jirkooo...” V očích měla bezradný výraz. Byl to už třetí den a Jura věděl, že nebude radno tento ukazatel podceňovat. Začal z Vendulky strhávat kombinézu, že to třeba ještě na ten záchod stihnou... a... a nestihli.

Co se dá dělat. Ohřál na kamnech vodu, umyl Vendulku, vypral ji oblečení a šli pokračovat se sněhulákem. A tak zase plácali a Jura přemítal, jak by se dal vylepšit sněhový tobogán za chatou, když se ozvalo podruhé, opět stejně bezradné: “Jirkooo...” Jura v předtuše pohromy skočil ukázkovou rybičku, strhl z Vendulky kombinézu... a... a opět pozdě.

Jura je kliďas. Není prchlivý, není agresivní a už vůbec není mstivý. Ale před sebou měl Vendulku, kterou potřeboval umýt a o pár metrů vedle byl potok a tůňka. Zvedl Vendulku za ruce. Když poznala, k čemu se schyluje, začala ječet. Prodral se s ní závějí k tůňce. Když ji ponořil a vyráchal ve vodě, začaly prý na hřebenu padat stromy.

A tak jsme se s Káčou vraceli zpátky z výletu. Trochu jsme zatměli a Norwik na nás svítil očima. V chatě byla příjemná idylka praskajícího dřeva. A Jura vyprávěl. A dostal od Káči pěkný “kartáč”.

Bylo kolem dvanácté v noci, kopli jsme do sebe panáka slivovice a šli jsme se umýt. Umýt se, to znamenalo vysvléct se, přejít bosky ve sněhu asi dvacet metrů k potoku, tam se co nejrychleji opláchnout ledovou vodou, usušit se a jít ve sněhu zpátky. A tu noc měl Jura, někdy také přezdívaný Pulec, bohatší program : “Víš, jak jsem tam tu Vendulu namočil celou, tak to jsem fakt neměl dělat. A tak si tam teď musím vlízt taky. Celej. I s hlavou.”


(Odjezd z oné chaty domů je zaznamenán v článku Bubalouch nebubalouch)

Autor: Filip Plešinger | sobota 30.11.2013 8:30 | karma článku: 7.31 | přečteno: 435x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 544 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 19.81 | Přečteno: 548 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 307 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.