Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrátky s lukem. A proč v tom místě drhne křída... ?

12. 10. 2013 8:00:00
Nikdy jsem z profi-luku nestřílel. Možná mi k tomu chybí profi-look, možná jen ten luk... těžko říct. Ale za to jsem se vcelku nečekaně dostal k díře, která s takovým profi-lukem měla co do činění a oprávněně vzbuzovala otázky.
 F. Plešinger

Je to pár let nazpět. Blížily se Vánoce, venku padal sníh tak hustě, že nebylo vidět ani na vedlejší budovu fakulty a na parapetu ležely polštáře, že by babiččiny duchny záviděly. Zrovna jsem seděl u stolu, řešil jsem nějaký článek a u toho přemýšlel nad studentem, který mi s úplně prázdnou hlavou dokázal stále dokola tvrdit, že látce rozumí a že ten zápočet prostě chce. Já bych toho taky chtěl...

Ozvalo se zaťukání na dveře a dovnitř strčila hlavu Olča: ”Ahoj, my si budeme za chvilku dělat na chodbě vánoční besídku, nechceš přijít taky?” No to se ví, že jo. Tuhle skupinu jsem měl rád a tak jsem se nenechal dvakrát pobízet.

Na prázdnou chodbu před ateliéry, která už tou dobou zela sváteční prázdnotou, vytáhli pár teřících křesel, někde splašili stolek a na několik “omylem zapomenutých” talířů z menzy rozložili svoje vlastní cukroví. Sedělo nás tam asi sedm, já a páťáci a trochu jsem se styděl, že jsem žádné cukroví nepřinesl a hlavně, že žádné dělat neumím.

Probírali jsme, kdo dělá jak cukroví, kdo ještě nesehnal kolik dárků a jestli jsou hezčí ozdoby ze dřeva nebo ze slámy.

Pak se ve chvilce ticha ozval Honza: “Filipe, my Ti musíme něco říct.”

Vida. Já tušil, že to nebude jen tak. “A co jste provedli?” zeptal jsem se přímo a už mi začínaly cukat koutky v předtuše něčeho zajímavého. Že by nějaké lehčí “vytržení ze všednosti”? Pravda, to by nebyli designéři, kdyby jen tak způsobně chodili do školy. Byl jsem zvědavý, protože jejich poslední umělecký kousek “stopy od menzy k atelieru” se u mě nesetkal s pochopením, nicméně si ho nevšiml nikdo z vedení, v naší hantýrce “z hlavounů” a tak se to obešlo bez vážnějších problémů. Náš vlastní ročník byl v tomto směru slabota, akorát jsme jednou po fakultě rozestavěli kaštanová zvířátka a to bylo vše.

“Víš, my jsme prostřelili tabuli.” “Cožéee? A jak, prosímtě?” “No, víš,” vysvětlovala Olča, “Honza je instruktor lukostřelby, tak nám donesl do atelieru luk, abysme si to mohli taky vyzkoušet.” “A to jste si nemohli udělat nějaký terč?” Honza mi začal nadurděně vysvětlovat, že si samozřejmě terč udělali, vždyť přece nejsou blbí. Ale že prý špatně odhadli tloušťku, a tak šíp proletěl skrz tabuli, na které terč visel.

“Pojďte mi to ukázat,” řekl jsem a byl jsem opravdu zvědavý. V ateliéru byl vedle tabule položený už nepotřebný terč. Od pohledu bytelný, svázaný a poskládáný z hromady rozložených papírových krabic. Holt to chtělo ještě několik krabic přidat. Ale s tabulí to bylo zajímavé. Byla zavřená, šíp udělal na vstupní straně zcela hladký otvor, proletěl skrz levé křídlo, zabořil se do hlavní desky a jeho špička se vynořila až za tabulí. Čili neproletěl skrz úplně, jen tak - trochu. No a za tabulí, tam už byla tenká příčka s další kanceláří... brrrr...

“Jste blbí, fakt. To mohlo proletět až k hlavounům.” “No, mohlo... ale neproletělo,” bránili se. “To zatmelíte karosákem, to je v pohodě,” zkoumal jsem otvory v tabuli. Krásně čisté hrany, žádné roztřepené okraje - to půjde dobře.

A jak jsem se o týden později přesvědčil, spravili to precizně, po díře ani památky. Neznalý člověk by netušil. Jen se pak ostatní vyučující podivovali, proč jim ta křída na pár místech tak divně... jakože... zadrhává?


Autor: Filip Plešinger | sobota 12.10.2013 8:00 | karma článku: 5.73 | přečteno: 294x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 544 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 19.81 | Přečteno: 548 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 308 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.