Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na koncertě. Na Adama. Bez ponožky!

28. 09. 2013 8:00:00
Měli jsme kapelu. Byla to naše kapela. A hráli jsme vlastní věci, jak se říká v mém oblíbeném Kouři. A pak mám ještě jedno oblíbené dílo, kde se tvrdí, že nejdůležitejší pomůcka ve vesmíru je ručník. Jenže i taková ponožka dokáže někdy zatraceně chybět.
 F. Plešinger

Čekali jsme, že se bude jednat o jeden z těch živelnějších koncertů. Přece jen, zahrát si na studentském festivalu obchodní akademie, to zní pro mladou, nepříliš známou kapelu víc než dobře - davy rozdováděných studentek, mačkajících se k pódiu, smrště létajících podprsenek a kdo ví, co ještě.

Zvučení bylo hotovo, sál pro dvě stě lidí praskal ve švech a všech pět nás čekalo v zákulisí na pokyn od pořadatelů, že “teď už”.

A pak jsme vykráčeli do světa reflektorů na pódium. Sedl jsem si na židličku u kláves, srovnal mikrofon a vyzkoušel, jestli je židle dost volná, abych mohl naplno rozjet svůj “tanec v sedě za klávesami”. Kobylka, milovník zlatých ráfků, stál připravený za svým arzenálem perkusí, Roman se s elektrickou kytarou schoval za nejbližším sloupem, jak bylo jeho dobrým zvykem a Kornout se usadil za bicí. Jen Želvu, našeho basáka, jsem nikde neviděl. Před každým ležel playlist, všechno na svém místě, ale basák nikde. V tom se netrpělivé bublání publika změnilo ve směsici řevu, smíchu a zděšení. Natočil jsem hlavu dozadu a uviděl Želvu, jak si poklidně vykračuje s basou na pódium. Jen tak. Nahý.

Pravda, úplně nahý nebyl, přece jen na něm visela baskytara a taky bylo vidět, že mu pro vzoru "Redhotů" kryje přirození pruhovaná ponožka. Trochu mě to překvapilo, ale co už s tím. Proti gustu... Kornout odklepal první skladbu a pustili jsme se do hraní.

Vypalovali jsme do publika jeden hit za druhým. Diskokoule se točila na plné obrátky, texty o ženách rvaly i emočně vyvážené jedince na maděru, mlhoše chrlily hektolitry dýmu a večer - tepal - v rytmu - funky!

Zrovna jsme byli někde uprostřed skladby, která popisuje zájmy a záliby jedné slečny. Většina z nás hrála se zavřenýma očima (je to příjemnější, byť je to tak trochu nespolečenské) a najednou slyším, že je v sálu nějak moc živo. A taky slyším, že vůbec neslyším baskytaru. Otevřel jsem oči, publikum divoké, ale baskytaru stále neslyším. Když ani nenastoupila do další fráze, tak jsem otočil hlavu (znáte to - po spoluhráčích se zásadně neohlíží, když někdo něco pokazí, že?). Želva na pódiu jednoduše nebyl. Dohráli jsme skladbu do konce a doufal jsem, že tak, jak zmizel, se zase objeví.

Před další skladbou se Želva skutečně objevil, pro změnu už oblečený a taky dost naštvaný. Přehodil přes sebe basu a nakvašeně dohrál zbytek koncertu. Atmosféra se trochu pokazila, bez nahatého basáka jsme už asi nebyli zajímaví či co... nebo možná došlo u baru pivo. Těžko říct.

Dohráli jsme koncert přesně podle playlistu a publikum dostalo nádavkem ještě dva další hity. Po té jsme vyklidili pódium další kapele, která měla co dělat, aby naše rozdováděné fanynky udržela, v byť už mírnějším, varu. A začal jsem zjišťovat, co že se to vlastně stalo.

Nebylo to zas tak složité. Želva se v dobách, kdy hraní na koncertech byla holá fantazie, vsadil, že až jednou bude hrát v tomto sálu, tak že bude hrát nahý. Chyba. To dodržel a měl za to můj obdiv. To je ta první část. A ta druhá část je, že někdo během osudné skladby vylezl na podium, doběhl k basákovi, který hrál jako ostatní se zavřenýma očima, stáhl mu pruhovanou ponožku z přirození a utekl s ní zpátky mezi lidi. Jo. Taky by mě to asi, slušně řečeno, vytočilo.

Během dalších několika let existence kapely si Želva žádný podobný kousek už nestřihl. Možná právě kvůli nedobré reakci onoho “kazisvěta”. Ale stalo se plno jiných, zajímavých událostí, než se kapela sebrala a odešla na odpočinek.

P.S.: Myslíte, že existuje nějaké "kapelové nebe" nebo "kapelové peklo"? A jak to tam vypadá? Pouta, rozladěný klavír a DJ Bobo v nekonečné smyčce?

Autor: Filip Plešinger | sobota 28.9.2013 8:00 | karma článku: 6.81 | přečteno: 387x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 544 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 19.81 | Přečteno: 548 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 308 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.