Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slova silnější než meč aneb poslední bitka s bratrem

17. 08. 2013 9:00:00
Není to zřejmě vždy s těmi slovy jen tak. Je to o protistranách dialogu, o umění šermovat slovy. Nebo v horším případě o umění šermovat rukama či nohama. A je dobře, když to nakonec není zas tak vážné a když se člověk může tomu šermování aspoň trochu zasmát.
 F. Plešinger

Ale zpět k nadpisu. On mi to můj o pět let starší bratr vytmavil vcelku záhy, když mi byly tak čtyři roky. Dostali jsme napůl žvýkačku. No, samozřejmě, že ji strčil do pusy celou a mně dal jen obal s tím, že když řeknu tomu loupežníkovi s bambitkou, tak že mi vykouzlí novou. Přišlo mi to divné, prosit o něco papírek, ale tím to asi tak skončilo. A z toho přišel prvotní, zásadní poznatek: ty máš svaly a já... ehm.

Oni ti starší bráchové jsou zpravidla silnější, a tak ti mladší bráchové musí být pro změnu chytřejší, rychlejší a vynalézavější. Jsou broušeni v diplomacii a kladení pastí. Během několika následujících let jsem si mohl ověřit, že slova, ano, slova dokážou skutečně hodně, hlavně když člověk mluví blbosti. Taky jsem si u různých lidí ověřil, že proti hrubé fyzické síle si s těmi slovy vždy nevystačím a začal jsem napůl tajně navštěvovat tae-kwon-do. K poznatku o slovech se přidal poznatek o špičce nohy před obličejem protistrany. Funguje to! Psychika, to je věc.

A tak se konečně dostávám k té poslední rvačce. Byl jsem prvním rokem na průmyslovce, bratr tou dobou na vysoké škole a bylo takové poklidné sobotní dopoledne. Zpracovával jsem technický výkres hřídele, tehdy ještě tuší, a všechno vypadalo, že bych to měl do poledne stihnout. Už ani nevím, co to bylo, ale bratr mě něčím dost nehorázně naštval. Tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu mu něco menšího provést. Smeták, nastražený na horní hraně dveří, byl už okoukaná záležitost. Chtělo to něco nového a lepšího. Vzal jsem naležato papír a vyrobil z něj ceduli:

“Ústav pro mentálně choré. Vstup pouze v přezůvkách!”

a dokreslil jsem k tomu bačkory. Vydal jsem se s ní potichu na druhou stranu bytu, přímo ke dveřím jeho pokoje. Byly zavřené. Využil jsem klíčovou dírku a nakoukl jedním okem dovnitř. Bratr seděl u stolu a něco četl. Byl celý nastražený, napnutý, ani se nehnul, připravený vystartovat ke dveřím. Zvedl jsem se a na zdrsněné sklo jsem mu isolepou přilepil ceduli, která vyznačovala můj tehdejší postoj k místnosti, kterou obýval a odkráčel jsem zpět k výkresu.

Netrvalo dlouho, cvakly dveře a bratr ráznými kroky vpochodoval ke mě do pokoje. Ani jsem nestihl otočit hlavu s nevinným výrazem “tak co si vyrobíme na oběd?” a doprostřed rysu mi rukou naplácl papírovou ceduli. Naplácl ji tak “úspěšně”, že všechna nezaschlá tuš se rozmázla po zbytku výkresu. Následovalo zjištění, že bratr neprojevuje jakoukoliv lítost nad zničením mojí práce do školy. Že by se tomu klidně i zasmál, kdyby na to měl čas. Neměl na to čas. Tehdy mi došly slova a vrhl jsem se na něj. Bylo to celkem rychlé. Při jednom z prvních zásahů jsem mu prorazil ret a bratrovy ruce, vždy jako svěráky, přišly pozdě.

To bylo naposledy, co jsme se kdy prali. Zjistili jsme, že už jsme na tohle trochu staří. Získali jsme zkušenosti, trochu jsme zmoudřeli a bratr mi koupil knihu o programování. Tehdy by mě sotva napadlo, že se tomu budu s odstupem necelých dvaceti let smát. Ale přece - jsme už velcí.

Poznámka pro rodiče, kteří mají dva malé, ale různě staré syny: Nedávejte, nedávejte jim nikdy napůl žvýkačku! Vidíte, kam to pak vede?!

Poznámka pro ty dva, kteří přispěli do diskuze mého prvního článku Ťukání na sklo: Moc Vám oběma děkuji. Ještě jsem si nezařídil účet pro to, abych mohl reagovat přímo v diskuzi. Ale chystám se na to!
Autor: Filip Plešinger | sobota 17.8.2013 9:00 | karma článku: 7.40 | přečteno: 512x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Když žena muži vyčítá

Znají to snad všichni muži. Chvíle, v níž mají pocit, že jsou k ničemu, protože jejich dominantní partnerka jim to dává velmi často očividně znát

21.9.2017 v 3:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 544 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 19.81 | Přečteno: 548 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 307 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 577
Převážně zvědavý.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.